„Nikdy jsme nestříleli tak dobře.“
Hudba živá, jeden hodnej a ten druhej zlej, ona je tak krásná a tenhle
bude mrtvej. Spor o českou hudbu se řeší na Divokém Západě a v Československu 50. let. Antonín Dvořák a Zdeněk Nejedlý budou rozdávat
olovo. A přes to (ne)jede vlak.
Tadamtadam. Tadamtadam.
Hrají: Jiří N. Jelínek, Jiří Panzner, Dana Marková
a kapela: Miloš Orson Štědroň (piano),
Jana Bezpalcová (akordeon) a Jan Švamberg (bicí)
hudba a libreto: Miloš Orson Štědroň
scéna: Ivana Kanhäuserová
kostýmy: Petra Vlachynská
pohybová spolupráce: Jindřiška Křivánková
režie: Jan Frič
Z tiskové zprávy k inscenaci Tony D.:
Cílem původního western–muzikálu Tony D. je obohatit pražskou a českou hudební kulturní scénu novým představením,
jehož tématem bude jedna z největších českých legend a jeden z nejoblíbenějších českých "vývozních artiklů", skladatel Antonín Dvořák.
Jeho melodie zná úplně každý, aniž by si to mnohdy lidé uvědomili (jeho hudba se užívá ve filmech, v reklamách,
existují úpravy ska, disko, metal, chanson atd). Tato zdánlivá zakořeněnost Dvořáka do české (a vlastně i světové)
kulturní tradice je však stále obecně vnímána skrz prizma muzikologa a ministra Zdeňka Nejedlého a následných pokroucených výkladů.
V populárním vnímání je Dvořák taktéž opředen řadou mýtů, z nichž většina není pravdou. Naopak jeho pobyt v Americe,
jeho vášeň pro vlaky, a holuby, jeho neuvěřitelně přitažlivá hudba (dnes bychom mohli skutečně hovořit o "hitech")
jsou obrovským tématem nejen pro muzikologické bádání, ale také pro následnou uměleckou reflexi. Umělecký tým chce dokázat,
že v roce Dvořákova výročí je možné najít inspiraci v tomto skladateli nejen pro provozování koncertů, ale také pro
vytvoření nového divadelního představení. "Spor" o českou hudbu, který vyvolal Nejedlý svým útokem na Dvořáka, nabízí
klasickou westernovou situaci zrady a pomsty, lásky i nenávisti. Cílem je přitáhnout mladé publikum a otevřít debatu
nad (v českém prostředí stále ještě nedoceněným) fenoménem Antonína Dvořáka.
Imaginativní, nápaditý a hravý režijní přístup Jana Friče nalézá v archetypálním tvaru westernu nové možnosti rozvinutí svého potenciálu.
Nechybí nic, co musí dobrý western obsahovat: od akčních scén, využití vlaku jako dějiště situací, okamžiků mrazivého napětí po poetiku
saloonu. Vše umocňuje neotřelé scénické řešení Ivany Kanhäuserové, které dokáže z prostorových limitů Rubínu vytěžit maximum.
Tradičně výpravné, brilantní kostýmy Petry Vlachynské dráždivě balancují na hraně obou diametrálně odlišných prostředí:
westernu konce 19. století a 50. let 20. století v socialistickém Československu. Pohybová složka Tonyho D. v podání
Jindřišky Křivánkové si jemně pohrává s některými zažitými pistolnickými klišé.
Western-muzikál Tony D. by tedy měl být osvěžující oslavou nesmrtelného Dvořáka i westernové poetiky.
www.orson.cz