foto: František Chalupa
Ohlasy
Studentům z DAMU se podařilo dostat na svůj muzikál i lidi, kteří nikdy nechtěli vidět žádné Ježíše Superhvězdy, Bídníky nebo Angeliky. Jmenuje se Štěstí dam a hrají ho v téměř stále vyprodaném Divadle Disk. Na motivy románů Emila Zoly, inspirováni kabaretní estetikou, s úžasnou hudbou Miloše Orsona Štědroně, hrají svůj musical radical o dívce, která začne pracovat v obchodní galerii a okolní svět se jí snaží připravit o poctivost. V živém orchestru při představení hraje dívka na akordeon. Ale jak! Jmenuje se Jana Bezpalcová a je to mezinárodně uznávaná virtuózka na „ruční varhany“. Když hraje sólo koncerty, nestačíte valit oči, co se dá na dechnu všechno uhrát. Hraje upravené skladby Bacha, Haydna, Mozarta, Myslivečka, Martinů, Janáčka, původní akordeonovou literaturu od skladatelů Jacobiho, Schmidta, de Fally, Piazzolly. Je to jeden z pražských utajených zázraků, tahle Jana. Spíš Čtyřruká než Bezpalcová.
Tomáš Weiss, duben 2008
http://www.tyzden.sk/sk/osobnosti/praha tomasa weissa_17_2008.php?set_hodnotenie=1
Dvě věci z tohoto čtení pro mě dělají zvláštní zážitek. Jednak místo, ze kterého promlouvali Hůlová, Bělunková a Hájek, bylo "o patro výš" než diváci (jak je vidět na fotkách). A pak - ze stejné výšky k nim zněla i hudba v podání akordeonistky Jany Bezpalcové, která byla úchvatná.
Ondřej Lipár, 30. listopad 2007
http://lipar.blogspot.com/2007/11/hlov-hjek-blunkov-borkovec.html
Akordeonistka Jana Bezpalcová
Praha, Atrium na Žižkově, 20.2.2007
Marně jsem přemítal, jak popsat a zvážit provedení nota bene mladé interpretky, která teprve před nedávnem ukončila byť prestižní vysokou školu ve Výmaru u profesora Ivana Kovala. „Rodinný“ sál Atria na Žižkově se 20.2. dočkal sympatické návštěvnosti a já jsem spíše s rozpaky očekával výběr z Partity D dur z první knihy Klavírních cvičení, BWV 828 Johanna Sebastiana Bacha. Klidný a sebevědomý nástup Jany Bezpalcové, rodačky z jihočeských Prachatic, mě povzbudil, a tak jsem se celkem bez obav zaposlouchal do očekávaného zvuku rozostřených kontur a s pochopením jsem konstatoval snahu přesně sledovat vypsané hlasy úvodních tří částí Partity. Dříve, než hudba dozněla, věděl jsem, o čem lze psát. Svižnou Ouverturu vystřídala decentní Allemande a uzavřelo hybné Courante. Bezpalcová dokáže svůj knoflíkový akordeon ztlumit do jemného piana, kterým nenuceně vtáhne posluchače do díla - umí pregnantně artikulovat oba klavírní hlasy a její technika je neomylná. Zdánlivě netušená práce se vzduchem přidělovaným jednotlivým jazýčkům učinila z druhého čísla programu - Wolfganga Amadea Mozarta Andante für eine Walze in einer kleinen Orgel, KV 616 - obdivuhodnou, zvukově jemnou, úsměvnou, hravou, lidově zabarvenou miniaturu úspěšně kontrastující s vážnou brilantní Bachovou Partitou. Jana Bezpalcová má dobře promyšlenou programovou strategii a dle logicky sledovaného zákonu kontrastu přidala tři dvojice Toccat a fug varhaníka Josefa Segera. Další možnosti nástroje se prosadily jak v hutné sazbě díla, tak v přesně odstíněné dynamice a výrazových kontrastních charakteristikách - od baladické přes rozvernou k důstojnosti. Přestávka byla nezbytná k utřídění dojmů z hudby aranžované pro akordeon a navození očekávání jeho dalších výrazových limitů.
Druhou část koncertu naplnila hudba 20. století - první dílo dánského hudebníka Leifa Kaysera (1919-2001) splnilo předtuchy. Jeho třídílná Suite sacra přinesla ostentativní nástupy, účelně kontrastní tiché prodlevy, výraznou melodii a akordický doprovod. Invenční Kayserovo dílo uzavřelo velmi přitažlivé plnozvučné finale. Následující Due movimenti českého skladatele Jaroslava Rybáře, který byl provedení přítomen, přineslo úžasné rozšíření poznatků o koncertujícím nástroji. Prolínání souzvuků, rytmické ozvláštnění, splývání a rozdělování barvy a masy zvuku - to vše naplnilo koncertní prostor vzrušujícím kouzlem hudby. Stylovým návratem do bezpečných břehů se stala další skladba večera - pět drobných klavírních kusů Bohuslava Martinů, Dumka - Průvod koček v noci slunovratu - Pro tanec - Dumka II a Skladba pro malé Evy. Byla to jen podoba využití nástrojových rejstříků. Německý skladatel Wolfgang Jacobi (1894-1972) dokázal napsat hudbu - Gigue et Cortege - která využila schopností akordeonu stát se varhanami. Tak dokonalou simulaci dokázala Jana Bezpalcová demonstrovat a své obdivuhodné ovládání nástroje potvrdila finální skladbou koncertu - bylo to Tango Igora Stravinského. Řekl bych, že jsme slyšeli dokonalý, takřka autentický argentinský bandoneon. Nadšený ohlas sálu muzikantsky dokonale prožitého a velmi přesvědčivého provedení navýšila Jana Bezpalcová uličnickým přídavkem dánského skladatele Ole Schmidta. Ten nazval svůj kus pro akordeon komediálním titulem - O letu karbanátků hozených přes plot.
Rafael Brom, Hudební rozhledy 4/2007
Libanon - oslavy národního dne České republiky
Dne 30.10.2006 se zúčastnila Asociace absolventů českých a slovenských vysokých škol v Libanonu oslavy národního dne České republiky organizovaného Českou ambasádou v hotelu Rotana – Hazmieh, Bejrút.
Na recepci byli přítomní libanonští reprezentanti republiky, parlamentu a vlády, velký počet členů Asociace a mnoho hostů.
Slovo k přítomným v angličtině pronesl velvyslanec ČR v Bejrútu Judr. Jan Čížek a hudbou doprovázela přední česká harmonikářka Jana Bezpalcová.
Atmosféra byla velice přátelská.
www.czechandslovakabsolvent-lb.org/ activities2006.htm
